Fenomén REBORN panenky

Pokud se s pojmem „reborn panenka“ (z angl. originálu reborn doll) setkáváte poprvé, znamená v překladu oživlá panenka. Můžete si ji představit jako realistickou napodobeninu živého dítěte. Má vlásky, řasy, drobné žilky a u některé, když se dotknete na kůži, tak drobně zčervená. Váha je dělaná tak, aby odpovídala váze běžného miminka. Panence se přiděluje jméno i datum narození. Cena za ni je vysoká (v řádů tisíců, opravdu propracovaná panenka ze zahraničí vyjde i na několik desítek tisíc). Reborn panenka je dělaná ručně a výroba zabere spoustu času. Po celém světe má tento typ panenky spoustu obdivovatelů, ale i odpůrců. Největší zájem o něj projevují hlavně sběratelé, ale také ženy, které o vlastní dítě přišly nebo se jim nedaří dítě počít.


Lze dohledat, že většina sběratelek však za panenkami nevidí reálné děti, ale opravdu koníček. Tyto ženy často mají vlastní děti a panenky si pořizují ze záliby. Šijí pro ně šaty, upravují pokojíčky, vymýšlí, jak je lépe obléct. Jedná se pro ně spíše o hru, nikoliv primárně o terapeutický prostředek.


Panenky můžou sloužit i jako originální dárek pro děti, které ji využijí jako hračku. Svou jedinečností a vysokou cenou zaručují, že jiné děti nebudou mít panenku naprosto stejnou.


Psychoterapeutické účinky panenek?

Na internetu se lze dočíst, že panenky mají mít terapeutický účinek pro snižování úzkosti a deprese – když chováte v náručí něco, co vypadá jako miminko a mazlíte se a tulíte, mělo by to zlepšovat psychický stav za pomoci vyplavování endorfinů. Tomu se děje převážně u žen, které o dítě přišly nebo jej mít nemohou. V jednom z rozhovorů s ženou, která si panenku pořídila po úmrtí dcery, jsem se dočetla, že s panenkou necítí tlak, že by se jí něco mohlo stát nebo ohrozit. Neonemocní, nezraní se, nezemře.


Zajímavé je, že některé ženy své panenky u výrobců vymění za jiné, protože s těmi, co mají doma, nebyly schopné navázat pouto. Na sociálních sítích na stránkách a skupinách Reborn panenek se dají dohledat i obrázky, kde ženy panenky dokonce kojí. Řeší pro ně každodenní příkrmy, přebalují je, řeší dětské nemoci a další.


Názory psychologů se dost odlišují. Někteří plně souhlasí s tím, aby si maminky po ztrátě miminka panenky pořídily a truchlily s nimi. Jiní jsou striktně proti. V momentu, kdy totiž přijde čas na to, aby žena přestala truchlit a zkusila se vrátit do života, zůstanou jí panenky stále v domě, ale co s nimi? Nechat je tam a vracet se k nim? Pohřbít je? Co se stane, když panenky budou ženin smutek protahovat?


Je vhodné maminky, které přišly o miminko a tímto způsobem se snaží utěšit svou bolest, odsuzovat?


Ne. Každý má různé copingové mechanismy pro zvládání bolesti. To, že někomu tento způsob truchlení přijde nezdravý, ještě neznamená, že u někoho nefunguje a nepomáhá. Pravdou je však, že se na takto realistických panenkách může stát žena nezdravě emočně závislá a vytvořit si až přelud živého miminka.


Já sama se kloním spíše k tomu, že panenky mohou mít do určité fáze zklidňující a tišící efekt, ale z dlouhodobého hlediska jsou nevhodné. Dle mého názoru hrozí, že žena může v hlubokém zármutku začít popírat realitu a panenky vnímat jako vlastní děti. Jejich pořízení neodsuzuji, pouze bych byla velmi opatrná s prací s nimi a zkusila bych hledat jiné cesty, jak zármutek odžít. Také bych volila spolupráci se zkušeným psychoterapeutem.


Panenky Reborn však mohou být užitečné v terapii osob s demencí, kde se již dávno používaly klasické panenky nebo plyšáci. Panenky by měly navodit pocit bezpečí a snížení úzkosti, jelikož pacienti s demencí často myslí na své děti, hledají je, chtějí se o ně postarat. Realistické panenky je mohou zklidnit. Převážně slouží tedy k vyvolání pozitivních emocí u pacientů, využití v reminiscenční terapii (vyvolání vzpomínek), snížení agrese a zlepšení komunikace. Zde lze nalézt spoustu kladů.


Některé ženy uvádí, že panenky pořídily, aby připravily staršího sourozence na příchod mladšího. Chtěly tím eliminovat žárlivost, kdy dítěti ukazovaly, jak se o panenky starají a panenkám se již v průběhu těhotenství věnovaly tak, jako by se jednalo o reálná miminka, aby starší sourozenci přivykli.


Samozřejmě, co se týká panenek jako sběratelského kousku, tak proti tomu nic nenamítám. Lidé mohou mít různé záliby a vášně, tedy proč ne. Také by mohly mít skvělé využití pro studenty medicíny, porodní asistence a všeobecné sestry. Jen se domnívám, že v terapii u žen po ztrátě miminka bych byla velmi opatrná. Terapii by měl mít určitě pod dohledem zkušený psychoterapeut, který dohlédne na správné terapeutické využití panenek. Co se existence nějakých relevantních studií a výzkumů týká, tak zatím nejsou. Dohledat lze pouze výzkumy související s panenkami a jejich užitím u osob s demencí. Na youtube lze také najít spoustu videí o výrobě těchto panenek, vlivu na psychiku nebo krátká videa s důvody proč si panenky pořídit.


Některé zajímavé zdroje:

Moyle, W., Murfield, J., Jones, C., Beattie, E., Draper, B., & Ownsworth, T. (2019). Can lifelike baby dolls reduce symptoms of anxiety, agitation, or aggression for people with dementia in long-term care? Findings from a pilot randomised controlled trial. Aging & mental health, 23(10), 1442-1450.

https://www.mamamia.com.au/reborn-dolls-australia/

https://reborn-dolls-for-sale.com/blogs/news/reborn-babies-anxiety

72 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

KDO JE KDO?